Dyslipoproteinémie jsou jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů aterosklerózy. Projevuje se zvýšením, někdy i snížením některých frakcí lipidů (např. HDL-cholesterol), ale také kvalitativními změnami. Jako se vyvíjel názor na spektrum aterogenních lipidů, vyvíjel se názor i na výši jejich škodlivé hladiny v krvi, kdy začíná aterogenita (ateroskleróza).
Metabolismus lipidů lze rozdělit na tzv. exogenní (zevní) a endogenní (vnitřní) metabolickou cestu. Dietní faktory ovlivňují zejména exogenní metabolismus lipidů. Exogenní metabolismus začíná příjmem tuku, pokračuje štěpením, a dále se za účastí enzymů (lipáz) a žluče v trávicím traktu vstřebává do krve, kde se z triglyceridů a cholesterolu vytváří tzv. chylomikrony, které především slouží jako zdroj tuku pro periferní tkáně (svaly, srdce). Endogenní metabolická cesta přenáší cholesterol a triglyceridy z jater do periferie a zároveň zajišťuje tzv. zpětný transport trakce HDL-cholesterolu z tkáně do jater.
Krevní lipidy (cholesterol, triacylglycerol, fosfolipidy) nejsou rozpustné ve vodě, proto se krevním řečištěm transportují ve spojení s bílkovinou (apoprotein–bílkovinný nosič), tj. formou drobných tukových částic–lipoproteinů o různé velikosti a hustoty. Lipoproteiny přenáší tuky do tukové tkáně, kde se uloží jako zásobní tuk (energetická rezerva) nebo do periferní tkáně (sval, srdce), která je využije jako zdroj energie, a také do jater, kde probíhá všestranný metabolismus.
Lipoproteiny dělíme do 5 skupin, podle denzity: Chylomikrony, VLDL–lipoproteiny, IDL–lipoproteiny, LDL–lipoproteiny a HDL–lipoproteiny. 1) Chylomikrony obsahují triglycerdidy, cholesterol, apolipoprotein a fosfolipidy. Vznikají ve střevní mukóze a jsou přenášeny lymfatickou cestou do krevního oběhu k periferním tkáním. 2) VLDL–lipoproteiny o velmi nízké denzitě obsahují triglyceridy, fosfolipidy, cholesterol a apolipoprotein. Průběžně je syntetizují játra a zajišťují přenos masných kyselin k periferním tkáním. 3) IDL–lipoproteiny o střední denzitě vznikají štěpením z VLDL–částic, jako tzv. meziprodukt s krátkým poločasem, který se v játrech metabolizuje nebo degraduje na LDL–lipoprotein. 4) LDL–lipoproteiny o nízké denzitě se degradují z VLDL–lipoproteinů přes meziprodukt IDL–lipoprotein. LDL–částice přenášejí téměř ¾ celkového cholesterolu do periferní tkáně a jsou vysoce aterogenní. 5) HDL–lipoproteiny se syntetizují v játrech a zajišťují transport nadbytečného cholesterolu z periferní tkáně do jater, odkud se žlučí vylučuje nebo se degraduje na žlučové kyseliny. HDL–lipoprotein snižuje riziko aterosklerózy.
Dyslipoproteinémie se klasifikují podle chorobně zvýšené hladiny určitých lipidů v krvi. Jedná se o cholesterol, triglyceridy nebo o kombinaci těchto látek. Podle tohoto kritéria je dělíme na čtyři druhy poruch: hypercholesterolémie, hypertriacylglycerolémie, kombinované dyslipoproteinémie a chylomikronový syndrom.
Hypercholesterolémie je porucha při níž je izolovaně vyšší hladina celkového cholesterolu, zejména LDL–cholesterolu a zároveň je nižší hladina HDL–cholesterolu. Tato porucha se hojně vyskytuje u pacientů s ischemickou poruchou srdce. Základem léčby je dodržovat zásady zdravé výživy a životosprávy: snižovat celkové denní množství tuků na 25–30 %, omezovat cholesterol ve stravě (denní příjem 280–300 mg) a naopak zvyšovat příjem nenasycených mastných kyselin omega-6 a omega-3.
Hypertriacylglycerolémie je porucha, při které je izolovaně zvýšená hladina triglyceridů a současně je celkový cholesterol v normě. I když je hodnota cholesterolu uspokojivá je tato kombinace silně aterogenní. Hypertriglyceridémie patří do obrazu, tzv. metabolického syndromu X nebo syndromu insulinové rezistence. Příčinou je porucha glukózové tolerance, nedostatečný efekt insulinu s následkem větší utilizaci tuků. Doporučuje se dodržovat zásady životosprávy a dietního doporučení pro diabetika 2. typu, tzn. omezovat sacharidy ve stravě, sledovat kalorický příjem stravy, popř. jej redukovat a v neposlední řadě zvyšovat příjem nenasycených mastných kyselin (zejména omega-3).
Kombinovaná dyslipoproteinémie je porucha, při které je současně vyšší hladina celkového cholesterolu a triglyceridů. Jedná se o metabolický rozvrat více lipoproteinových částic. Léčí se úpravou celkové životosprávy, ve stravě se omezuje cholesterol a sacharidy. V jídelníčku se sleduje kalorický příjem stravy a dostatečný přísun nenasycených mastných kyselin.
Chylomikronový syndrom je zvláštní druh metabolické poruchy. Příčinou je nedostatek lipázy ve střevní šťávě, vázne vstřebávání a přenos masných kyselin k periferním tkáním. Projevem je vyšší hladina chylomikronů a triglyceridů, což způsobuje závažná onemocnění, jako je ztučnění jater nebo akutní pankreatitida. Nutná je okamžitá dietní léčba, snížit kalorický příjem stravy, radikálně omezit denní dávku tuků (20–30 g) a vyloučit alkohol.
Rizikové faktory aterosklerózy
Na vzniku aterosklerózy se podílí celá řada rizikových faktorů. Jednu skupinu tzv. neovlivnitelných faktorů tvoří: genetika, osobní anamnéza, pohlaví a věk jedince. Dnes velmi rozšířenou geneticky podmíněnou poruchu nelze ovlivňovat, ale důslednou prevencí je možné zmírňovat nebo oddalovat vznikající potíže. Toho lze např. dosahovat, když se také seznámíme s druhou skupinou, tzv. ovlivnitelných faktorů aterosklerózy, jako je nesprávná životospráva, stres, kouření a nedostatek pohybu.
Preventivní opatření aterosklerózy
K preventivnímu opatření vzniku aterosklerózy bezesporu patří odborná vyšetření u lékaře (preventivní prohlídka, krevní kontrolní odběry, EKG, měření krevního tlaku a tělesné hmotnosti), dodržovat zásady celkové životosprávy (přestat nebo omezovat kouření, vyvarovat se stresu, zařazovat dostatek pohybu) a pravidel zdravé výživy.
Principy dietoterapie
Dietoterapie je nedílnou součástí léčby a je založena ne několika principech:
- Omezovat exogenní příjem tuku, především cholesterolu.
- Omezovat energetický příjem stravy, zejména při metabolickém syndromu X.
- Zvyšovat příjem tuků rostlinného původu a jejich kvalitativní změnu
Shrnutí nutričního opatření
Nutriční opatření u dyslipoproteinémií je možné shrnout do několika bodů:
- snižovat denní dávku tuku na 25–35 % energetického příjmu, tj. 60–90 g tuku / den.
- omezovat denní množství nasycených mastných kyselin na 7–10 % energetického příjmu, zejména cholesterolu ve stravě na 280–300 mg / den.
- zvyšovat denní množství nenasycených mastných kyselin na 6–10 % energetického příjmu, zejména omega-6, omega-3 mastné kyseliny (optimální denní poměr příjmu: n-6 5–8 % : n-3 1–2 %).
- sledovat celkový denní energetický příjem stravy, popř. jej redukovat.
- vzhledem k metabolickému syndromu X, omezovat sacharidy ve stravě.
- vzhledem k vyšší energetické hodnotě a obsahu sacharidů omezovat alkohol.
- zařazovat suroviny s antioxidačním účinkem, tj. potravin s obsahem vit. C, A, E, minerální látky Ca a rybího oleje.
- zařazovat stravu s podílem vlákniny, doporučené denní množství je 30g
Rozvržení denní stravy, pitný režim
Stravu je vhodné rozdělovat do 5-ti denních chodů: snídaně, přesnídávka, oběd, svačina a večeře. Rozvrh jídelníčku zajišťuje rovnoměrné trávení a vstřebávání přijatých živin a látek z potravy. Poslední chod–večeře by se měla konzumovat cca 3 hodiny před spánkem. Pokud se nemusí omezovat příjem tekutin, je nutné dodržovat denní pitný režim, tj. cca 40 ml tekutin na 1kg tělesné hmotnosti. Nedostatek tekutin může způsobovat potíže při trávení a vyprazdňování.
Technologická příprava pokrmu směřuje k jednomu cíli: sledovat energetickou hodnotu stravy, především obsah cholesterolu v samotném pokrmu. Vhodnou úpravou je vaření, dušení, zapékání, pečení na sucho a úprava v alobalu. Pro tyto uvedené způsoby úprav existuje několik pomocníků v kuchyni, jako např. elektrické spotřebiče (mikrovlnná a horkovzdušná trouba, kontaktní gril, toaster, parní hrnec), římský pekáč, teflonové nebo moderní typy nádobí. Z toho vyplívá, že se preferuje přírodní způsob úpravy, popř. se volí vhodné zahušťování pokrmu, tj. zaprášením moukou, bramborovým nebo kukuřičným škrobem, rozvařenou nebo syrovou surovinou (brambor, zelenina, chléb, obilnina, luštěnina). Povolené množství tuku se snažíme vkládat do hotového pokrmu, protože tím se dobře odhaduje celkové množství tuku na porci. Volný tuk se upřednostňuje při tepelné úpravě zeleniny, maštění příkrmu a ve studené kuchyni při přípravě salátu a pomazánek, kde se zejména uplatňuje zdravé využití rostlinných olejů v organismu. Z toho vyplívá, že se doporučuje kvalitativní výběr tuků pro dané použití, které je ve většině případech uvedeno na spotřebitelském obalu samotného výrobku. Při technologické přípravě masitého pokrmu se volný tuk využívá co nejméně, zastoupí jej uvolněný skrytý tuk z masa. Před samotnou konzumací nebo tepelnou úpravou se klade velký důraz na odstraňování viditelného tuku na surovině–úprava povrchu masa a na sejmutí tuku u hotového pokrmu před servírováním.
Jiřina Šatrová
